Ford Phaeton 1930 ICM 24050 1:24
Jarda „Sheya“ Šebek
E-shop: https://www.plasticplanet.cz/model-a-standard-phaeton-soft-top--1930s--1-24/
Snad každý modelář se pokoušel s menším či větším úspěchem na modelu vytvořit dojem, že se nejedná o nový stroj, takzvanou patinu. Jak ale znázornit, že se jedná vyloženě o vrak? To bylo něco, co jsem si chtěl vyzkoušet. Prorezavělé, rozpadlé části, rozklížené dřevo atd. Jako vhodný objekt mi připadlo staré auto. Moje volba padla na Ford Phaeton z roku 1930 od firmy ICM v měřítku 1:24. Jenže je to tak krásné auto, že mi bylo líto mít ho jen jako vrak. Znamenalo to koupit si stavebnice dvě a druhou postavit jako novou „leštěnku“. A pak přišel nápad. Vybavil jsem si pořad CAR S.O.S. (u nás je vysílán pod názvem „Pomozte autům“). Dva mechanici Tim a Fuzz vždy během tří týdnů tajně opraví auto (po domluvě s příbuznými) a pak ho překvapenému majiteli opravené předají. Takže bylo rozhodnuto – model bude ve stylu tohoto pořadu.
Nastalo rozhodování, co všechno ve stavebnici předělám. Vytlučené sklo, prázdná pneumatika, chybějící pneumatika, otevřený motor, prorezlé plechy, děravé sedačky… Nápadů bylo hodně a tak jsem si vytvořil celý seznam. Ten jsem ale později musel silně zredukovat. Jednak by se skoro nedalo poznat, že to původně bylo auto a také by se celý projekt protáhl aspoň o rok. Hodně mi pomohly fotky, které na web dala parta nadšenců z Indie. Prováděli rekonstrukci právě tohoto auta a detailní fotografie byly pro mě k nezaplacení.
Začal jsem studovat techniky tzv. „chippingu“, tedy plastické znázornění oreznutí. Znamenalo to strávit hodiny a hodiny sledováním videí na internetu a zjišťováním, jak to dělají jiní. Těch postupů je celá řada. Já se nakonec rozhodl vyzkoušet dva – chipping solí a chipping profesionálně vyráběnými přípravky.
Když si pozorně prohlédnete nějaký vrak auta, zjistíte, že jinak vypadá rez na chromovaných částech a jinak na částech lakovaných barvou. Na chromované části (např. reflektory) jsem použil tedy chipping solí, který je víc plastický a na ostatní plochy speciální přípravky Vallejo. Proreznutí blatníků jsem znázornil postupným odfrézováním materiálu kulatou zubařskou frézkou. Je třeba postupovat velmi opatrně a jen na pomalé otáčky, aby se plast nezačal tavit. Rez pod lakem, která lak „odfukuje“ od základu jsem napodobil gelovým vteřiňákem. Vše jsem si několikrát předem vyzkoušel na nepoužitých dílech z jiných stavebnic. Samotnou barvu rzi jsem znázornil suchými pigmenty.
Práce na modelu se nakonec ukázala složitější, než jsem čekal. Odebrání některého dílu totiž obvykle znamená, že musíte vyrobit díl jiný, který byl odebraným dílem zakrytý. Takže když sundám kolo, musím vyrobit jeho buben se šrouby. Když odeberu díl podlahy, musím dodělat části, které podlaha zakrývá a ve stavebnici tudíž nejsou. Obdobný problém nastal, když jsem se rozhodl sundat hlavu motoru – bylo třeba dodělat blok s písty a svorníky. Sundání (odříznutí) klínového řemenu zase znamenalo vybrousit zářez v řemenicích. To bylo dost pracné, ale efektní. Konstrukce střechy bez plátna je zhotovena z mosazných profilů, pružiny v děravé sedačce jsou z tenkého drátku a rozklížená překližka v levé zadní části je znázorněna několika tenkými plastovými destičkami nabarvených střídavě jako světlé a tmavé dřevo. Slepici jsem vytvořil z tmelu Magic Sculp a jako sochař bych se tedy neuživil… Příjemně mě překvapily samostatně odstříknuté detaily – například svíčky nebo žárovky do předních reflektorů.
Stavbu jsem si vyloženě užíval. Až na téměř všudypřítomné dělící roviny se jedná o velmi hezkou stavebnici, která se dobře skládá a má dostatek malých detailů, které model oživí.
