Domů / Novinky / Podivná válka na Aleutském souostroví
Kategorie
Celkový přehled
PROVOZNÍ INFORMACE

 

Plastic Planet Shop

Kodymova 2539/8, Praha 5 - Stodůlky

telefon: 235 315 925

 

Otevírací doba:

 

Pondělí  pouze po předchozí dohodě
Úterý     12-18 hod
Středa   12-18 hod
Čtvrtek  12-18 hod 
Pátek     12-18 hod 

Sob ota   pouze po předchozí dohodě 
Neděle    zavřeno

 

Těšíme se na Vaši návštěvu

obchodní tým Plastic Planet

shop@plasticplanet.cz

 

 

     

Odběr novinek
EET

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

 

Podivná válka na Aleutském souostroví

Podivná válka na Aleutském souostroví - PlasticPlanet    Aleutské ostrovy jsou jakýmsi prodloužením poloostrova Aljaška, které se táhnou 90 mílovým obloukem a dosahují téměř ke břehům asijské Kamčatky. Ostrovy oddělují Beringovo moře od Tichého oceánu.

Podivná válka na Aleutském souostroví

 

AUTOR: JAROSLAV VESELÝ

 

 

Nahlédněte do článku, který připravujeme do příštího čísla ...   

 

Až v roce 1939, když se vztahy mezi Spojenými státy a Japonskem začaly vyhrocovat a hitlerovské Německo rozpoutalo druhou světovou válku, americká vláda přikročila k intenzívní výstavbě vojenských základen na Aljašce a přilehlých aleutských ostrovech. Za 2. světové války se staly ostrovy dějištěm bojů amerického loďstva a pozemní armády proti císařskému Japonsku. Japonci ostrovy chtěli získat, protože se pro ně mohly stát významnou základnou pro ochranu jejich severních námořních cest a zároveň v delší perspektivě, mohli z ostrovů ohrožovat přímo kontinentální území USA. Zatímco v jižním a jihozápadním Pacifiku ozbrojené síly Spojených států bojovaly v dusném podnebí tropických džunglí a pod pálícím sluncem, na severu se vedl boj v mrazech, ve sněhových bouřích a v ledových vodách dlouhého řetězu aleutských ostrovů.

 

Strategické plány

 

V prvních týdnech války proti Japonsku, když se bojové akce odehrávaly v jihozápadní části Tichého oceánu, americké velení neočekávalo protivníkův útok.  Na Aleutách bylo jedno provizorní letiště umístěné na ostrově Umnak, malá námořní a vojenská základna Dutch Harbor na ostrově Unalaska, několik dalších pozemních základen a rybářské osady na ostrůvcích Atka a Attu. Až o několik měsíců později, když se hranice japonské expanze na jihu začala stabilizovat, nebezpečí japonského vojenského vpádu na aleutské ostrovy se vystupňovalo. Američané začali postupně na ostrovy přepravovat silné vojenské jednotky a na jejich podporu vyčlenili i část lodí a leteckých sil. Obavy byly opodstatněné, protože Japonci se skutečně připravovali aleutské ostrovy obsadit. Do jara 1942 dobylo Japonsko většinu jižního a západního Pacifiku a potřebovalo ochránit bohatá naleziště ropy a surovin, jichž se zmocnilo. Proto také přišel vrchní velitel Spojeného loďstva admirál Isoroku Jamamoto se složitým plánem, jehož cílem bylo vylákat americké Tichomořské loďstvo admirála Chestera W. Nimitze na sever. Jako s předehrou plánu se počítalo nejprve s předstíraným útokem proti Aleutám. Její součástí byl i klamný rádiový provoz mezi pobřežními základnami v oblasti a neexistujícím loďstvem. Aby Američany zmátli ohledně cíle útoku, naplánovali Japonci diverzní akce a posléze obsazení aleutských ostrovů ještě 24 hodin před prvním leteckým úderem na ostrov Midway. Šlo o oslabení obrany Midwaye, pustého, ale strategicky významného atolu v Pacifiku, který střežil západní přístupy k Havajským ostrovům a k samotným Spojeným státům. Pro absolutní jistotu také navrhl admirál Jamamoto den před útokem na Aleuty provést letecký průzkum nad Pearl Harbor pro zjištění, jestli v přístavu kotví americká flotila. Aby si zajistil včasné informace o amerických lodích, poslal také již začátkem června mezi atol Midway a Havajské ostrovy hlídkovat své ponorky. Strategie spočívala v překvapení Američanů, že japonským hlavním cílem je ve skutečnosti Midway a v jejich reakci, že vyšlou k atolu své hlavní síly, včetně letadlových lodí. S nimi si už měl japonský 1. úderný svaz letadlových lodí poradit. Následně japonské letadlové lodi měly paralyzovat Midway, jako leteckou základnu a invazní svaz by úspěšně dokončil vylodění na ostrově, čímž by Japonsko ovládlo Tichý oceán a přinutilo Spojené státy k míru. Záložní svaz pod velením samotného Jamamota měl zaujmout postavení na půl cesty mezi Aleutami a Midway. Pro kooperaci rozhodujících složek štábu vypracoval detailnější plán kapitán Kurošima.

 

 

 

Plán byl skutečně velkolepý, selhal však na tom, že se Američanům podařilo rozluštit japonské kódy. Prezident Franklin D. Roosevelt opakovaně žádal admirála Nimitze, aby svaz vyplul k Aleutám místo k ostrovu Midway, ale Nimitz věřil dešifrovaným japonským zprávám a připravoval se k obraně atolu. Američané znali japonský plán chystané útočné operace proti jejich tichomořským základnám do značných podrobností. I oni použili válečnou lest, avšak s lepším výsledkem než admirál Jamamoto s jeho obrovským loďstvem. Věděli, že v japonských plánech je cíl operace označený kódovým názvem AF. Jejich námořní zpravodajská služba požádala velitele všech pravděpodobných cílů japonského útoku, aby vrchnímu velitelství ohlásili nějaký jejich specifický problém. Správa Midway si stěžovala na potíže se zařízením na odsolování mořské vody. A skutečně zanedlouho byla zachycena rádiová depeše japonské výzvědné služby, která uváděla, že AF má tento problém. Američané se většinou vyhýbali přímému střetnutí se silnějším japonským loďstvem, ovšem Jamamoto správně předpokládal, že Američané se Midwaye bez boje nevzdají. Když japonské velení na jaře 1942 nenarazilo na silnější odpor spojeneckých vojsk rozhodlo se rozšířit vnější pásmo obrany Japonska, které vedlo přes Kurilské ostrovy, Wake, Marhallovy ostrovy a Malajské souostroví. Pásmo obrany se mělo rozšířit obsazením aleutských ostrovů na západě a Midway na východě. Takto se před japonským velením črtali dva operační směry - úder na ostrov Midway a druhý úder na aleutské ostrovy. Nejdůležitější byl první úder, neboť obsazení Midway ohrožovalo americkou základnu Pearl Harbor, vzdálenou na dolet letadel startujících z atolu Midway. Proto úder na aleutské ostrovy měl až druhořadý význam, ale měl zabezpečit operaci, jejímž cílem byl strategicky důležitý atol Midway. Japonci se domnívali, že aktivní bojová činnost sil v severních směrech Pacifiku bude dostatečně předstírat jejich hlavní úder.

 

Obsazení aleutských ostrovů by jim pak umožnilo provádět operace v severních oblastech a ztížit tak činnost amerického loďstva a letectva proti severním částem Japonska. Japonské velení určilo pro úder proti aleutským ostrovům tzv. Severní svaz pod vedením viceadmirála Bóširó Hósógaja složený z těžkého křižníku „Nati“ (vlajková loď), dvou torpédoborců a 2. manévrovacího svazu s dvěma letadlovými loděmi „Rjúdžó“ a „Džunjó“, dvěma těžkými křižníky „Takao“ a „Maja“, třemi torpédoborci a tankovou lodí. Kromě toho velitel Severního svazu dostal k dispozici 6 ponorek, 14 hydroplánů umístěných na transportní lodi „Kimikawa Maru“, torpédoborec vyčleněný jako doprovodné plavidlo a šest hydroplánů naložených na čtyřech obchodních lodích. Pro přímé vylodění výsadků v západní části aleutských ostrovů japonské velení sestavilo dva samostatné svazy ze své 5. flotily, tzv. Okupační svaz ostrovů Adak-Attu a Okupační svaz ostrova Kiska. První byl vytvořen z lehkého křižníku „Abukuma“, čtyř torpédoborců, minonosky a transportní lodě „Kinugasa Maru“, která měla na palubě asi 1200 příslušníků výsadkového vojska. Druhý svaz měl dva lehké křižníky „Kiso“ (vlajkový) a „Tama“, pomocný křižník „Asaka Maru“, pět torpédoborců, tři dělové čluny, šest stíhacích ponorek, transportní loď „Hakusan Maru“ se speciálním výsadkovým oddílem námořní pěchoty v síle 550 mužů a transportní loď se stavebním oddílem, který měl 700 příslušníků. Tyto svazy doprovázel zásobovací svaz složený z pomocného křižníku „Awata Maru“, dvou tankových lodí a čtyř obchodních lodí, ze kterých jedna byla naložena pouze uhlím. Pokud jde o směr hlavního úderu, japonské velení se rozhodlo silami 2. manévrovacího svazu podniknout útok na Dutch Harbor, přičemž útok měl začít v předvečer útoku na ostrov Midway. Podle plánu měly pozemní jednotky nejprve obsadit ostrov Adak a po zničení odporu místních amerických sil zaminovat přístav. Stejné jednotky se měly potom přepravit na ostrov Attu. Na ostrově Kiska bylo plánováno vylodění námořní pěchoty. Síly na plánované operace se začaly soustřeďovat koncem května 1942. V tomto období hlavní síly japonského loďstva opustily Indický oceán a vyčkávaly v domácích přístavech. Soustřeďování sil bylo náležitě maskováno, ale i tak neušlo pozornosti Američanů, kteří podle přesunů japonského loďstva dospěli k závěru, že protivník chystá novou operaci. Japonské velení současně s vypracováním plánu k obsazení aleutských ostrovů provádělo intenzívní průzkum v prostoru připravovaného vylodění výsadků. Pro průzkum vyčlenilo ponorky, transportní loď „Kimikawa Maru“ vybavenou hydroplány a lehký křižník „Kiso“. Kromě toho se nepřetržitě používalo údajů o meteorologických a hydrografických podmínkách získaných od kapitánů rybářských lodí.

 

Více se dočtete v dalším čísle časopisu Plastic Planet...